Stalo se v roce 1938

(převzato z České silnice, autor: dle vyprávění otce zaznamenal Antonín Foret z Varnsdorfu)

Jeden z klasických řopíků z obranné linie předválečného Čsl. opevnění. Mezi bunkry byly průseky, dnes zarostlé, zájemci se mohou vydat po jejich linii.

V létě osudného roku 1938 bylo i v Jetřichovicích cítit zvláštní napětí. V zahradních restauracích a na turistických cestách bylo daleké méně turistů a návštěvníků než obvykle. Několik desítek českých obyvatel, většinou státních zaměstnanců, muselo snášet stále větší nevraživost až otevřené nepřátelství ze strany německých spoluobčanů, se kterými ještě nedávno dobře vycházeli. Do té doby, než se začal ozývat řev vůdce "nového Německa" a projevy jistého učitele tělocviku (Henleina), který v Litoměřicích již v roce 1937 ohlašoval "hodinu osvobození sudetských Němců", naši Němci, jak se jim za předválečné republiky říkalo, neměli vážnější důvody ke stížnostem. Stát poctivě plnil Saint-Germanskou smlouvu o národnostních menšinách z roku 1919. Ani v Jetřichovicích nikdo nenutil Němce mluvit česky. Obecnou školu měli v místě, do měšťanky dojížděli do Č. Kamenice. Německé reálné gymnázium bylo v Děčíně a ve Varnsdorfu. Jako jediná menšina na světě měla i svoje vysoké školy - 1 univerzitu a 2 techniky. Přesto se ze sudetské otázky měl stát mezinárodní problém. Když lord Runciman ukončil svoje jednání a cesty po republice (navštívil i rodinu Kinských na Tokáni) bylo zřejmé, že jeho mise nebyla úspěšná. Teror Němců vůči českému obyvatelstvu se stupňoval a Hitler otevřeně žádal připojení českého pohraničí k Říši.

V pátek 23.září 1938 ve 22.00 nařídil prezident republiky Dr. Eduard Beneš mobilizaci čsl. branné moci. Do neděle 25. září nastoupilo do zbraně celkem 1,25 miliónu mužů. Byla obsazena již vybudovaná pohraniční opevnění. V našem regionu sehrála důležitou úlohu při obraně státní hranice a přilehlého vnitrozemí do hloubky asi 10 km jednotka Stráže Obrany Státu (SOS) z Jetřichovic. Její operační prostor sahal od závěru České silnice v Zadních Jetřichovicích, tehdy romantickém letovisku s hotely a penziony na říčce Křínici, až po Černou bránu. Velitelem jednotky byl recipient Finanční stráže Antonín Foret (1904-1979), zástupce velitele oddělení FS v Jetřichovicích (sídlilo v č.p. 114), který do této funkce nastoupil po předčasně a náhle zemřelém B. Forstovi. Jednotku SOS tvořili příslušníci FS, četnictva a po mobilizaci povolaní záložníci - převážně skláři z Kamenického Šenova. Výzbroj měli kvalitní, tak jako ostatně celá naše armáda. Vedle Nickelovy pistole ČZ ráže 9 mm, měli čsl. opakovací pušky vzor 24 s nově zavedenou ráží 7,92 mm a především proslulé lehké kulomety Bren vzor 26 - výrobek brněnské Zbrojovky. Bedny s municí a zásoby vejčitých ručních granátů představovaly slušnou palebnou sílu. Stanoviště, které někteří muži obývali několik měsíců už od květnové mobilizace, byla v blízkosti dnešní, zeleně značené, turistické cesty ze Zadních Jetřichovic na Panenskou Jedli - jedno v těsné blízkosti České silnice nad hájovnou, druhé asi 1500 m východně od Jankova kopce pod kótou 385 m. Jednoduché sruby byly postaveny ve skále, do níž byly vytesány nápisy VĚRNOU STRÁŽ VLASTI MÁŠ, ČSR a letopočet 1938. K prvnímu střetnutí se zfanatizovanými ordnery, zřejmě z nedalekého Hinterhermsdorfu, došlo den po mobilizaci v sobotu 24. září ráno. Nacisté zničili výbuchem hraniční závoru na České silnici a s několika vozidly pronikli na naše území. Podporoval je kulomet ve skalách na německé straně. Přestřelka trvala od 6.50 do 10.00. Na naší straně byli 3 těžce zranění (průstřely kolena a plic) a podle svědectví účastníků i značně poškozené fasády a střechy budov. Útočníci ale dál na naše území nepronikli. Odhodlaný odpor proti větším i menším útokům pokračoval v našem pohraničí celý další týden. Lidé, připraveni snášet ty největší útrapy obětovaných vojáků prvního sledu, byli náhle rozkazem odvoláni. 1. Října 1938 ve 2 hodiny po půlnoci, začala německá armáda bez boje obsazovat naše území. Den předtím se na tom dohodli tehdejší mocní v bavorském Mnichově...

Strastiplný a ponižující ústup jetřichovické jednotky SOS skončil až 3. října 1938 v obcích mezi Liběchovem a Mělníkem, kde se jich ujali čeští obyvatelé. Tam byl teprve čas myslet na své nejbližší a na majetek, který zanechali v uloupeném pohraničí. V obcích kolem Mělníka mnozí také po násilném vyhnání nalezili svůj druhý domov.