Svátek

Svátek má Věroslav

Aktuální počasí

Počasí dnes:

27. 7. 2017

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo slabý déšť. Denní teploty 17 až 21°C. Noční teploty 14 až 10°C.

Přehrát/Zastavit Další

Kalendář

Aktuální teplota

27.7.2017 02:25

Aktuální teplota:

15,4 °C

Vlhkost:

87,2 %

Rosný bod:

13,3 °C

Náplánujte si výlet

Obsah

Stránka

  • 1

Kroniky

V příloze naleznete kroniku obcí Jetřichovicka a kroniku Vysoké lípy.

16. 6. 2016 Zobrazit více

Pro milovníky krás Jetřichovicka a okolí

V odkazu naleznete velmi podrobné informace z Jetřichovicka a přilehlého okolí.

18. 3. 2015 Zobrazit více

Stránka

  • 1

Historie kraje

Začalo to pazourkem

- o historii osídlení Labských pískovců (převzato z České silnice, autor: Václav Sojka)

Nejstarší nálezy - doklady o osídlení kraje - pocházejí z doby mezolitu, jsou tedy asi 10 tisíc let staré. Většinou jsou to pazourkové nástroje a úštěpky, nalézané pod převisy, v hloubkách okolo 1 metru. Dodnes byly objeveny čtyři takové mezolitické sídlištní lokality. Lidé střední doby kamenné žili v malých tlupách do 30 jedinců a živili se lovem a sběrem lesních plodů. Když v okolí svého tábořiště částečně vylovili zvěř, přesunuli se dál. Tehdejší přírůstky obyvatel byly v podstatě nulové, protože matky nemohly při přesunech po loveckých stezkách unést více než 1 dítě. Další stopy pravěkého osídlení pocházejí až z doby bronzové, kdy zdejší krajinu osídlil lid lužické kultury a v době asi 1500 až 700 let před naším letopočtem lidé zřejmě poprvé významněji mění zdejší krajinu a přírodu, protože potřebují nový prostor. Ten byl získáván kácením, častěji však vypalováním lesů. Slované přicházejí v průběhu 6.století našeho letopočtu, kdy osídlovali údolí říček Chřibská Kamenice a Kamenice a kdy odlesnili okolí dnešních obcí Chřibská, Srbská Kamenice, Všemily, Oleška, Česká Kamenice. Vzhled území se začíná radikálně měnit ve 13. století, při kolonizaci převážně německým obyvatelstvem. Začíná výroba dřevěného uhlí, v lesních smolárnách se taví smola. Nejstarší smolárna pochází z poloviny 13. století, nejmladší pracovaly ještě ve dvacátém. Dodnes bylo nalezeno kolem 50 míst bývalých smoláren. Ve středověku se smola používala k impregnaci dřeva, vysmolování lodí a sudů, výrobě mazadel (kolomazi), později při výrobě zápalných věnců k použití ve válečných dobách. Objevují se i první lesní sklárny, jejichž podíl na odlesnění dalších částí území nebyl zanedbatelný. Středověká sklárna spotřebovala obrovské množství dřeva na otop do pecí, v nichž teplota překračovala 1000 stupňů Celsia. Další dřevo bylo spotřebováno při výrobě potaše. Uvádí se, že k výrobě 1 kg potaše bylo zapotřebí plavit 200 kg dřevěného popela. Kolonizace kraje se dále rozvíjí ve 14. a 15. století, kdy se rozrůstají vesnice, počet obyvatel stoupá a vznikají téměř všechny zdejší hrady. Nové vsi jsou zakládány i po třicetileté válce - Kyjov, Vlčí hora, Sněžná, rozvíjí se textilní výroba. Po druhé světové válce opouští drtivá většina německého obyvatelstva tento kraj, který šest století ovlivňovala. Současný počet obyvatel dosahuje místy dokonce jen 1/10 předválečného stavu (např. Rynartice...).

 

O slovanském osídlení

(převzato z České silnice, autor: Hanuš Härtel)

Ze čtyř vesnic tvořících obec Jetřichovice je nejstarší Vysoká Lípa. Vznikla ve 13. století a původní obyvatelé byli Slované náležející ke kmenovému společenství západoslovanských Srbů. Zbytkem tohoto kdysi velkého společenství jsou dnešní Lužičtí Srbové. Srbský kmen Milčanů sídlil také v tzv. župě Záhvozd na území Severních Čech. Tento historicky srbský prostor můžeme vymezit přibližně touto linií dnešních obcí: Hřensko - Benešov - Štětí - Labe - Čelákovice - Dubá (tento úzký jazyk je území srbských Pšovanů) - Český Dub - Nova Paka - pramen Labe. K těmto nejstarším srbským osadám v našem okolí patří např. Chřibská, Doubice, Kamenice (od konce středověku Česká), Srbská Kamenice, Všemily aj. V písemných pramenech se objevuje Vysoká Lípa poprvé roku 1387. Slovanský název vsi se udržuje v listinném materiálu až do 17. století (poté už německý HohenLeipa).

 

Šlechtické rody na Jetřichovicku

(převzato z České silnice)

Šlechta patřila dlouhou dobu k hybným silám evropské společnosti. Řídila osudy lidí, zemí a států. 19.století jí zbavilo politických výsad, 1. Republika titulů a části majetku a éra komunismu zbytku. Nyní jsme svědky toho, že spolu s demokracií a tržním hospodářstvím se do Čech zase vrátila. Ze školy víme, že historie české šlechty je součástí historie českých zemí. Nárokovaná majetková a politická práva šlechtických rodů byla předmětem neustálých sporů a střetávání s panovnickou mocí. Již na konci 13.století se šlechta diferencuje. Vzniká vyšší šlechta - páni a nižší šlechta - rytíři, zemani, vladykové. Vznikají také erbovní znamení, která mají být svědectvím o urozenosti a výlučnosti rodu i jeho stavovské příslušnosti. Mezi prvními aristokraty v české zemi nacházíme i šlechtické rody, které ovládaly území kolem Jetřichovic. Jejich rodiny se rozvětvovaly v četném příbuzenstvu, jež získávalo další majetek a sídla. V průběhu staletí se postavení šlechty v českých zemích měnilo, měnila se i její úloha v dějinách národa i státu. Některé významné rody mizí, jiné se vynořují z bezvýznamnosti. Některé náhle chudnou, jiné bohatnou. Porážka na Bílé hoře znamenala pro českou protestantskou šlechtu katastrofu. Její významní představitelé byli popraveni, další byli ze země vypovězeni nebo sami odešli a jejich majetek byl většinou zkonfiskován a rozdán císařským generálům a cizí šlechtě. Změnila její situaci i rozdělení na dva stavy. Byly vytlačeny i staré tituly a zavedeny tituly svobodných pánů, baronů, hrabat, vévodů a knížat používané v jiných zemích. Domácí a přistěhovalá, stará i nová šlechta pak usilovala o začlenění mezi říšskou šlechtu. Aristokracii netvoří jen genealogie a slavná či neslavná minulost. Věky prožité na výsluní a v bohatství a po staletí cílená výchova, zanechaly na příslušnících šlechtických rodů nesmazatelné stopy. Užitečné plody však přinesl nashromážděný majetek, výchova i postupně formovaný vztah k zemi, k jejím obyvatelům i ke státu, začasté až v dalších generacích a ne od všech rodů.

Původně náleželo území Českokamenicka a Benešovska k děčínské kastelánii, od níž se kolem poloviny 13.století oddělilo, aby se na něm začalo formovat feudální dominium mocného šlechtického rozrodu Markvarticů. Jeho členové, spravující děčínský hradský okrsek, založili hrad Ostrý u Benešova nad Ploučnicí, který se po roce 1283 stal centrem právně již zajištěného a konsolidujícího se ostrovského panství. Darováním majetku králem Václavem II. Markvarticovi Janu I. z Michalovic, přešlo tehdy zboží definitivně z královské držby do držby feudálních šlechtických rodů. Jetřichovice, Všemily a Rynartice patřily k panství Českokamenickému. Vysoká Lípa pak k panství Bynovec. Českokamenické panství se jako samostatná správní a hospodářská jednotka vyvinulo až v 16. století.

    •  
    •  
    •  
    •  
    •  
    Páni z MichalovicErb pánů z Michalovic.Erb Jana z Michalovic.

    Je jméno dvou starých šlechtických rodů - panského, jenž byl jednou z mnoha větví Markvarticů, a vladyckého, který pocházel od žateckých měšťanů. Všichni Markvarticové měli ve znaku lva. Páni z Michalovic měli stříbrného lva v červeném poli a stříbrnočerný štít. Jan I. z Michalovic - nejznámější člen tohoto rodu a jeho nástupci, začali z většiny neosídlené území postupně kolonizovat a hospodářsky využívat. Rušná kolonizační činnost Michaloviců, prováděná z Ostrého, znamenala vznik řady vesnic, ale i budování hradů jako opěrných bodů kolonizačního úsilí. Na okraji tohoto kolonizovaného území byl někdy ve 14. století založen severovýchodně nad dnešními Jetřichovicemi skalní hrad Falkenštejn, který vedle správní funkce plnil i úkoly strážní, nalézaje se nedaleko České stezky. Tato významná středověká komunikace (doložená v 1.polovině 13. století) vedla z Budyšína napříč pustým pohraničním hvozdem do Čech a procházela územím pozdějších vsí Vysoká Lípa, Jetřichovice a Všemily. Michalovici, exponovaný v politickém životě země, zejména v panské koalici proti králi Václavu IV., zastával v zemi silné postavení. K tomu bylo zapotřebí konsolidovaného majetku. Ten se však nepodařilo udržet a tak Michalovici jsou nuceni ustupovat tlaku hohenštejnských Berků z Dubé, kteří od nich do roku 1410 postupně získali celé Benešovsko a Českokamenicko.

    Berkové z DubéErb Berků z Dubé.

    Je jméno staré české panské rodiny, která pocházela z rozrodu Ronovců. Předkové se objevují již začátkem 13. století. Erb má ve zlatém štítu dvě černé ostrve čili sukovité větve. Toto erbovní znamení Ronoviců pochází od německého pojmenování ostrve - Ronn. Berkové z Dubé se od ostatních lišili jen klenotem, jímž byly na počátku 14.století samotné ostrve, o něco později nosili někteří příslušníci rodu na přílbě pannu, držící ostrve, ale už koncem 14.století se jako klenot ustálil pár složených zlatých orlích křídel, na něž byly položeny zkřížené ostrve. Za prapředka Berků je považován Častolov ze Žitavy, který měl čtyři syny, z nichž Chval je předkem pánů z Lipé. Rod požíval velkou vážnost mezi českou šlechtou. Hynek (1249-1306) se stal ke konci života pražským purkrabím a také další jeho příslušníci zaujímali během doby významné úřady. Po Bílé hoře někteří emigrují a jejich majetek je konfiskován. Berkové z Dubé vymírají v 18.století. Pouze potomci emigrantů žili dále ve Švédsku, později v Německu. Berkové byli linií rozvětveného rozrodu pánů z Dubé a Lipé, kteří drželi řadu panství ve Šluknovském výběžku, na českolipsku a v nynějším Sasku - Hohenstein - Wildenstein. V roce 1406 se Hynkovi Berkovi z Dubé dostalo českokamenické zboží. Když v roce 1417 zemřel, vytvořil Beneš, jeden z jeho synů z Vysoké Lípy a jejího nejbližšího okolí samostatný statek. Jeho centrum mohl být skalní hrad Šaunštejn (Šauštejn), vybudovaný na počátku 15. století poblíž odbočky z České stezky ke hřenské krčmě a k Labi. Když Berkové z Dubé roku 1431 zastavili Šaunštejn s Vysokou Lípou a okolím Janu Vartenberkovi, stal se Šaunštejn výpadním stanovištěm loupeživých výprav proti lužickému Šestiměstí. Vartenberkové a Berkové, tehdy dva nejmocnější rody v této části severních Čech, byli střídavě spojenci a nepřátelé a jejich boje s drobnou šlechtou, se sousedními saskými knížaty a s mocným svazem lužických měst (tzv. Šestiměstím) zvyšovaly po skončení husitských válek neklid v kraji a uvolňovaly cestu násilí. Protože Vartenberkové usilovali o připojení i jiných berkovských statků k Děčínu, vznikly spory o Tolštejn a jeho příslušenství. Když spor v letech 1456-1465 vrcholil, byly Všemily, Jetřichovice a Rynartice uváděny spolu s dalšími vesnicemi českokamenického panství jako příslušenství hradu Tolštejna.

    VartenberkovéErb Vartenberků - verze s převozníkem na koruně je ve znaku od konce 14.století - na obrázku dnešní znak města Česká Kamenice.Erb Beneše z Vartemberka.

    Též z Vartenberka je jméno staré panské české rodiny, která pocházela z velkého rozrodu Markvarticů. V erbu měla zlatě a černě štípený štít, který byl obtočen zelenou saní (Na obrázku je erb děčínské linie Vartenberků, která se koncem 14.století odlišila od ostatních linií klenotem: loďkou s převozníkem či veslařem, v 15.století to byla dívka s veslem v rukou. Čeněk z Vartenberka dostal od císaře Zikmunda Lucenburského uherský dračí řád, jehož odznak - zelená saň - se pak obtáčel kolem štítu.). Markvart z Března založil po roce 1268 nedaleko Mimoně hrad Stráž neboli Vartenberk. Jeho syn Beneš zvaný Velký byl otcem čtyř synů, kteří založili mj. i rodovou větev děčínskou. Ta žila nejdéle, ale netěšila se nejlepší pověsti. Poslední Ota Jindřich (+1625), "hlava divoká a života rozmařilého" se zúčastnil stavovského povstání, ale byl omilostněn a zakoupil statek Markvartice, kde "dřel poddané nelítostně, až od nich byl zavražděn". Jeho bratr Jan Jiří ztratil po porážce na Bílé hoře všechny své statky, zemřel v Sasku po roce 1630 a tím rod z Vartenberků vymřel. Zikmund Vartenberk i jeho synové Jan, spravující Kamenici, hrad Ostrý a Tolštejn a Jindřich, pán Děčína, loupili v lužickém Šestiměstí až na ně města poslala svá vojska. Ta vypálila Kamenici, dobyla Tolštejn a izolovala Falkenštejn. Pro zadluženost museli Vartenberkové své panství - jeden z největších majetkových komplexů v severních Čechách - prodat. Stalo se roku 1511 a to Mikuláši Trčkovi z Lípy. Po krátkém období jeho držby přešel majetek roku 1515 na saské Salhauseny. Když si tito dělili roku 1522 majetek, dostalo se Českokamenicko benešovskému Bedřichu Salhausenovi. V roce 1535 však přešlo jako věno jeho dcery Anny do rukou Prokopa Vartenberka Novozámeckého, zatímco Vysoká Lípa zůstala součástí benešovského panství. Teprve tehdy se Kamenice stala samostatným panstvím, které zůstalo v držbě Vartenberků do roku 1614. Jeden z posledních držitelů Zikmund zemřel v roce 1608 a je pochován v Kamenici. Jeho bratr Jan pak, opět pro dluhy prodal Kamenici Radslavu st. Vchynskému ze Vchynic, příslušníku do té doby nevýznamného rytířského rodu.

    Kinští (Vchynští)Erb Kinských v podobě po obdržení titulu říšských knížat.

    Jsou staročeský vladycký rod pocházející snad z počátku 13.století, kdy se ještě nazývali Vchynští ze Vchynic a Tetova podle tvrze a vesnice u Lovosic. Psali se tak až do začátku třicetileté války. V erbu mají tři stříbrné vlčí zuby ve štítu červené barvy, na přílbě dvě orlí křídla, červené a stříbrné. V 15.a 16.století se však objevovaly např. zlaté zuby v poli černém, vybíhající někdy nikoli z levého okraje štítu, nýbrž zdola, anebo i zhora. V nejstarších dobách bývali klenotem buvolí rohy. Když Kinští dosáhli v 18.století titulu říšského knížete mohli si na štít postavit knížecí korunu. Jako jiné rody i Vchynští se rozdělili na několik větví. Výrazněji se prosadili až ve druhé polovině 16.století. Radslav nashromáždil svým politickým kariérismem a dravou hospodářskou politikou velký majetek, tvořený mimo České Kamenice také panstvími Tolštejn, Teplice, Benešov atd. Postavil se na stranu stavů a musel později emigrovat. Po Radslavově bezdětné smrti zdědil zdejší majetek v roce 1616 jeho synovec Vilém Vchynský ze Vchynic, který se mohl z emigrace vrátit, ale byl roku 1634 s Valdštejnem v Chebu zavražděn. Vilémův majetek byl zkonfiskován a rozdělen, českokamenické panství se však nakonec podařilo udržet v rodě Vchynských (Kinských) obrácených na katolickou víru a povýšených roku 1628 do hraběcího stavu. (Roku 1628 zde bylo potlačeno protestantství zavedené za Prokopa z Vartenberku a jeho ženy Anny ze Sahlhausenu. Protestanti měli na vybranou: přejít na katolickou víru nebo se vystěhovat. Hodně jich emigrovalo do Saska.) Rokem 1634 skončilo více než třistaleté období, v němž se majetkoprávní, správní i hospodářský vývoj Českokamenicka, Benešovska i Děčínska často prolínaly. Vlastníkem českokamenického panství se stal roku 1635 Vilémův synovec Jan Oktavián hrabě Kinský (1612-1676), praotec všech pozdějších Kinských. Po něm zdědil majetek syn Václav Norbert Oktavián (1642-1719), v letech 1706-1711 nejvyšší kancléř, který vydatně podporoval rozvoj řemesel a obchodu v Čechách - na českokamenickém panství konkrétně sklářství, plátenictví a dřevozpracující výrobu - a stal se vlastním zakladatelem hospodářské moci rodu. Protože zemědělská výroba nebyla na zdejším panství rentabilní (dvorové hospodaření), Kinský ji omezil, dvory rozparceloval a na jejich pozemcích založil dominikální vesnice (např. Rynartice). Za jeho potomků - po roce 1848 - byla zrušena feudální práva a majetek šlechty byl zkrácen. Ve 30.letech 19.století se Kinští začali starat o zpřístupnění přírodních krás na panství a o jejich propagaci. Rudolf Kinský nechal od roku 1832 zvelebovat cesty a ochranné příbytky, stavět stezky, lávky a mosty, čímž začal systematicky zpřístupňovat Jetřichovicko. V roce 1852 nechala Vilémína Kinská zpřístupnit hrad Falkenštejn. Na Mariánskou skálu, Vilemíninu stěnu a Rudolfův kámen (skalní útvary byly pojmenovány po členech rodu Kinských) byly zřízeny schody a na jejich vrcholech stavbičky - altán,strážní objekt. Po roce 1918 pozbyly platnosti šlechtické tituly a byla provedena první pozemková reforma. Až do roku 1945 zde Kinští drží velkostatek.

    Clary-Aldringen

Je jméno rakousko-českého rodu, který k nám přišel v období třicetileté války. Aldringenové čtvrtili dvě černá vlčí železa, prostrčená korunkou ve zlatém poli se třemi zlatými hvězdami v modrém poli. Claryové měli čtvrcený štít, tři modré šindele ve zlatém poli a stříbrnou, šikmo položenou věž v modrém poli. Při spojení erbů (1666) tvořila pole Aldringenů horní polovinu štítu, pole Claryů polovinu dolní, mezi ně byl položen červený pruh a zlatý srdeční štítek s říšským orlem, na jehož hrudi byl rakouský štítek s písmenem F. Klenoty byly tři: ruka držící vlčí železa s korunkou (Aldringenové), ruka držící zlatý praporek s modrými šindely a modry praporek se třemi hvězdami (Claryové) a černý říšský orel. František Clary přibyl do Čech s císařským vojskem. Na Žatecku si zakoupil po Bílé hoře konfiskované statky. Mladší syn Jeroným se oženil s dcerou polního maršálka Jana z Aldringen, obdržel panství Teplice a přijal erb a titul hrabat z Aldringen. Po konfiskaci majetku Viléma Vchynského se roku 1634 dostalo benešovské panství, tedy i Vysoká Lípa, generálu Janu z Aldringenu, v jehož rodě (od roku 1644 Clary-Aldringenové) majetek již zůstal. Trvalo ještě půl století, než se vesnice benešovského panství mohly začlenit do pevného územního a správně stabilizovaného celku, jímž se stalo na počátku 18. století clary-aldringenovské panství Bynovec. Jako velkostatek Bynovec zůstal tento majetek v jejich rukou do roku 1945.

 

Poslední šlechtické rody, které působily v našem regionu - Kinští a Clary-Aldringenové - se neztotožnily s ČSR vzniklou v roce 1918. V druhé půli třicátých let dokonce podporovali henleinovské hnutí a jeho snahy o připojení pohraničí - Sudet k Německé říši. Chlumecká (česká) větev Kinských se naopak neodnárodnila a získala proto v restitucích svůj majetek nazpět. Dlužno dodat, že žijí občanským životem a se svými zaměstnanci se pečlivě starají o lesy, půdu a rybníky na svém hospodářství.