Zajímavé osobnosti v našem kraji

Rainer Maria Rilke v Jetřichovicích(převzato z České silnice, autor: Karel Stein)

Pražský rodák, básník Rainer Maria Rilke žil v letech 1875 - 1926. Ovlivnil svou formálně dokonalou a filozoficky hlubokou lyrikou a prozaickou tvorbou německou meziválečnou literaturu. Stranil se veřejného života a za své životní poslání pokládal básnickou tvorbu. V básních vydaných mj. ve sbírkách Kniha hodiny, Nové básně, Orfeovy sonety nacházel harmonický soulad mezi uměním a lidskou existencí, ale vyslovil i neklid moderního člověka.

Historické pohlednice mají své osobité kouzlo. Narazíme-li však na starý pohled z místa, které je nám důvěrně známé, může nás to doslova fascinovat. Mám doma po tatínkovi sadu starých pohledů nalepených na kartonu. Fotil je farář z Prysku na prahu našeho století. Pan farář Fiřtík nebyl jen prvním Čechem ve vsi, byl tam i nositelem pokroku: vlastnil první fotoaparát. Na jednom ze svých pohledů zachytil vstup do jetřichovické fary. Shodou okolností jsem našel k romantické fotografii pozoruhodný, milý text. Je to vylíčení návštěvy na faře, která se udála o něco dříve. Když pražský básník R.M. Rilke navštívil Jetřichovice, psal se rok 1892. Po nádherných dnech, které strávil ve skalách, začalo pršet a Rilke se proto rozhodl vychutnat tento den jiným způsobem a navštívit jetřichovickou faru. Sám o tom vypravuje : "Pana faráře, mladšího člověka s výraznými a přátelskými rysy, jsem zastihl při práci na zahrádce. Těšilo mě pozorovat s jakou něhou a pochopením pečoval o svoje květinky. Slaboulinkým dával k opoře tyčku, rozbujelé umravňoval provázkem a nůžkami. Později mě zavedl do svého domu. Jeho pracovna, ložnice i ostatní místnosti svědčily o mírném blahobytu a nadměrné pořádkumilovnosti. Jen roztěkaný kanárek a kukačkové hodiny rušily tichou domácnost. Když jsem procházel vysmýčenou předsíní, otevřely se dveře do kuchyně a hospodyně, hezké, červenolící děvče, mě přátelsky přivítalo rázným pozdravením. Od kuchyňských dveří se linula vůně rozličných jídel, která tam klokotala na plotně... Idylická pohoda, to je vzpomínka, která mi na jetřichovickou faru zůstala."

V jiné části jeho prózy se můžeme dočíst o popisu Jetřichovicka, které na něj udělalo nemalý dojem: "Chci Tě milý čtenáři doprovodit do kraje, kde mohutní skalní obři vystrkují svá šedivá gigantická temena z tmavého jedlového lesa a louky poseté květinami se snivě rozvalují kolem šeptajícího potůčku. Zde v údolí leží, ověnčeny tmavými lesy, roztomilé Jetřichovice, se svým bílým kostelem a zpola dřevěnými, zpola kamennými domky. Kolkolem vábí tisíce cest do nitra tajuplné divočiny. Jak často jsem vystupoval stezkou na Mariinu skálu, k jejímu strmému a věžovitému kuželu, jak častokrát jsem stanul na temeni Falkenštejna, kde lze ještě zříti zbytky komnaty, v jejímž chladném stínu po urputných bojích nacházel spočinutí snad i známý Hynek z Dubé. Vše tam zve ku sladkému, bezstarostnému spočinutí - i ještě dnes. Dlouhé rokliny s mechovými polštáři a koberci vřesu, vyhlížejí jako fialové polštáře, stromy tvoří nádherný baldachýn a vysoké vějíře kapradiní tu ovívají blaženým chládkem. I prostřeno zde bývá: borůvky a jiné plody, které les dává, jsou tu v hojnosti. Zvláště za deštivých časů, kdy nemožno konati delší vycházky, je příjemné sbírat tyto malé sladké plody, neboť koruny vzrostlého lesa tvoří takřka nepropustnou střechu, pod jejíž klenbou je možné se celé hodiny nerušeně věnovat této činnosti."

Runcimanova mise(převzato z Chřibského zpravodaje, autor: J. Navrátil, září 1998)

13. srpna 1938 přivítal na loveckém zámečku Balzhütte, dnes Na Tokáni, kníže Ferdinand Kinský viskonta Waltera Runcimana s doprovodem. Bohatý anglický rejdař, člen konzervativní strany, někdejší ministr britské vlády, měl zprostředkovat jednání mezi sudetskými Němci a československou vládou. Kníže U.F. Kinský z České Kamenice vlastnil v okolí několik tisíc hektarů lesa a tak jeho personál měl dokonalý přehled o dislokaci vojenských jednotek povolaných k obraně státu. Kinský byl šéfem štábu SdP (Sudetendeutsch Partei), Henleinovy strany, který připravoval lordův pobyt. Chtěl vytěžit co nejvíce k prosazení záměrů SpD, tj. připojení našeho pohraničí k Německu. Na setkání s Runcimanem přijeli na Tokáň hrabě Khuen z jižní Moravy, kníže Alois Clary-Aldringen z Teplic, hrabě Ledebour z Kostomlat, hrabě Westphalen a kníže Hohenlohe z Červeného hrádku. V neděli 14. srpna, při návratu z mše v Krásné Lípě, byla pro britské hosty zorganizována návštěva v několika nuzných obydlích Němců v Horní Chřibské a v Krásném poli, kde byla ukazována bída a nepořádek a vina za to, byla dávána Čechům. Po obědě přivedl na Tokáň Českokamenický starosta několik desítek Němců, kteří si podle scénáře Spd vyvolali lorda a hlasitým křikem ho vyzývali: "Milý lorde osvoboď nás od zlých Čechů" apod. Následující den odjela celá společnost na zámeček do Vysoké Lípy, kde jako hosté Claryho oslavili hned troje narozeniny: paní Aldringenové, pana Kinského a Westphalena. Na předmnichovských rozhovorech na Tokáni přijal Runciman pozvání Maxe Egona Hohenlohe k setkání s Henleinem na Červeném hrádku u Chomutova. Zde pak Henlein zakreslil na mapě ta území, kterých se Československo mělo vzdát ...

Císař Josef II. v Jetřichovicích(převzato z České silnice)

Jak zaznamenal jetřichovický učitel Christián Anton Grüssel, navštívil 21. Září 1779 císař Josef II. Jetřichovice. Zdržel se zde asi půl hodiny a věnoval obci 12 dukátů. Ve stejné době mimo jiné vystoupal na vrchol Jedlové, z které pak obdivoval široký výhled do kraje.

František Ferdinand na návštěvě "Ferdinandovi soutěsky"

V letech 1877 - 78 zřídil Ignác Fiedler z č. 148 v Srbské Kamenici na Kamenickém potoce jízdu lodičkou od svého domu až k "Údolnímu mlýnu". Jízda na částečně rychle proudící vodě úzkou roklí s příkrými skalami kolem, je pro každého přítele přírody zážitkem a nikdo se nesmí divit, že tuto jízdu lodičkou výletníci rádi podnikali. V roce 1889, 4.června, byla tato jízda lodičkou navštívena rakouským následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este. Jemu na počest byla soutěska pojmenována Ferdinandovou. Soutěska vytváří jedinečné spojení bohatých krás Českého Švýcarska, naší malé domoviny. Domek zakladatele tohoto podnikání byl současně stanicí lodiček i hostincem. V roce 1926 postavil jeho zeť Franz Füller na místě chátrajícího stavení moderně zařízenou restauraci Zur Kahnfahrt (K přívozu) s pronajímatelnými pokoji pro hosty.

(převzato ze Srbsko-kamenické kroniky)

Cesta Hanse Christiana Andersena do Českého Švýcarska

Věhlasný dánský pohádkář Hans Christian Andersen byl známý svou cestovatelskou vášní, díky níž procestoval velkou část Evropy. V roce 1831 se rozhodl zamířit i do Česko-Saského Švýcarska. Z Kodaně vyrazil 16.května 1831 a jeho cesta vedla přes Hamburk, Halle, Lipsko, Míšeň a Drážďany, kam dorazil 2.6.1831. Dny 6.-8.června si vyhradil pro výlet do Česko-Saského Švýcarska, 8.června dorazil na Velký Winterberg, odkud překročil hranice do Čech, pokračoval přes Pravčickou bránu do Hřenska, odkud se podél Labe vydal zpět do Drážďan. Zde pobyl ještě 2 dny a poté se vydal na zpáteční cestu do Dánska, do Kodaně dorazil 24.června.

Franz Kafka v Českém Švýcarsku

23. a 24. leden strávil známý pražský spisovatel Franz Kafka s Felicií Bauerovou, se kterou se seznámil již 13.srpna 1912 v Podmoklech (Bodenbach, dnes součást Děčína) - týden poté co dokončil práce na "Procesu". Přímo do Českého Švýcarska pak zavítal ve dnech 23. a 24. května, opět ho doprovázela Felície Bauerová, s nimi tu byla ještě Gréta Blochová - s tou si Kafka začal dopisovat v listopadu 1913. V červenci 1915 se Franz Kafka do severních Čech vrátil, aby strávil několik dní v sanatoriu Frankenstein v Rumburku.

Letuška se vrátila(převzato z České silnice, doplněno podrobnostmi ze zdrojů na internetu a pořadu ČT "Osudové okamžiky")

Jistě si mnozí z Vás vzpomínají na 26. leden 1972, kdy se na skalnatý svah u Srbskokamenického rybníka zřítily trosky dopravního letadla Douglas DC 9-32 jugoslávské letecké společnosti JAT řízeného kapitánem Ludvíkem Razdruhou, které letělo na pravidelné lince Stockholm - Kodaň - Záhřeb - Bělehrad (let číslo 364). Téměř přesně v 17 hodin toho dne došlo v předním nákladním prostoru letadla, letícího v té chvíli ve výšce okolo 10 tisíc metrů (10 160 m), k výbuchu (spekulovalo se o teroristickém útoku chorvatských Ustašovců, nově se dostala na přetřes možnost zásahu raketami československé protivzdušné obrany - v časopise letectví a kosmonautika 3/97 je tato zmínka: "Odposlechnuto na velitelském stanovišti PVOS Kříženec v roce 1988 od místního letovoda: ...a tu DC-9 v roce 1972 co letěla z Kodaně do Záhřebu jsme sestřelili dvěma raketama. To nevíš, co ? Jednou raketou jsme ji poškodili a druhou raketou jsme ji dorazili, když nouzově klesala. To nebyli ustašovci ..."). Na palubě letadla cestovalo 23 cestujících a 5 členů posádky. Podle očitých svědků katastrofy většina cestujících po výbuchu vypadla z letadla a jejich těla zachránci nacházeli v prostoru obce. Ze všech lidí na palubě letadla se shodou náhod, dá se říci zázrakem, podařilo přežít jediné - tehdy 22 leté letušce Vesně Vulovičové (letadlo se rozlomilo na 2 části a v inkriminovanou dobu Vesna Vulovičová prý dlela na WC nebo připravoval občerstvení - jako jediná v zadní části letadla, která zůstala výbuchem nedotčena). Na místo neštěstí se jako první dostavili Srbskokameničtí hasiči, kteří duchapřítomně, za obtížných podmínek, zahájili záchranné práce. Díky nesmírné obětavosti všech zachránců se podařilo včas objevit a z trosek letadla vyprostit těžce zraněnou letušku (měla zlomené obě nohy a byla ochrnuta od pasu dolů). Od smrti ji patrně zachránil pád zadní části letadla do zasněženého a zalesněného svahu. Zraněná byla rychle přepravena do nemocnice v České Kamenici, kde jí tým lékařů a sester pod vedením primáře MUDr. Randy poskytl první ošetření. Po několika dnech pobytu v České Kamenici byla letuška převezena k dalšímu léčení do střešovické nemocnice v Praze. Její úspěšný boj o život tehdy sledoval celý svět. Celkem byla hospitalizována 17 měsíců, povolání letušky už však vykonávat nemohla a po dalších 20 let pokračovala u společnosti JAT ve výkonu povolání jako členka pozemního personálu.

V roce 1997, při příležitosti 25. Výročí popsané události, navštívila Vesna Vulovičová místo tragédie. 27.ledna, dvě hodiny před jejím příjezdem do budovy OÚ se začali sjíždět někteří z jejich zachránců - pánové Bruno Henke, Zdeněk Kubík, MUDr. Randa, Mára a také četní zástupci tisku. Po příjezdu se letuška v doprovodu velvyslance SRJ v České republice Djoko Stoičiče přivítala se svými zachránci i se zástupci obcí Srbská a Česká Kamenice a pak odjela k malému pomníčku za obcí, kde položila kytici květů. Spolu s ní uctili památku obětí katastrofy velvyslanec pan Stoičič, vedoucí delegace JAT pan Protič, zástupci obce Srbská Kamenice a paní Lukáčová - starostka České Kamenice. Po bohoslužbě na poctu obětem neštěstí, kterou v kostele sv. Václava sloužil Mgr. Marcel Hrubý, se konalo v restauraci Ve starém krámě přátelské posezení všech účastníků setkání.

Objeven první piktogram na Jetřichovicku

(26.6.2000) O víkendu se uskutečnil podrobný průzkum zřejmě prvního piktogramu v obilí v ČR sezóny roku 2000. V bezprostřední blízkosti obce Krásná Lípa (okr. Děčín) se objevila dvě mezikruží o šířce 1,5 m a celkovém průměru 17,1 m. Vznikl zřejmě kolem 16.6.2000, ale vzhledem k terénu nebyl z blízkých komunikací zjistitelný. Byl tak ušetřen pozornosti okolních obyvatel. Agrosymbol objevil pilot sportovního letadla, díky tomu byl téměř neporušen. Obilná stébla byla ohnuta u kořínku k zemi, ale díky tomu, že do něj nevstoupilo mnoho návštěvníků, nebyla zlámána a začala se zvedat směrem vzhůru. Průzkum provedli členové Klubu psychotroniky a UFO, celostátní badatelské organizace, která se zabývá průzkumem anomálních jevů. Tato organizace eviduje již 295 těchto úkazů na území ČR od roku 1993. Členové Klubu provedli celkovou dokumentaci, a odebrali vzorky stébel a zrn. Podle dosavadních výsledků výzkumu je tkáň rostlin porušena zatím dosud neznámým vlivem, který narušuje buněčnou strukturu.

Klub se obrací na všechny občany, piloty sportovních letadel, pracovníky sdělovacích prostředků, aby každý podobný nález aktuálně ohlásili na adresu Klubu psychotroniky a UFO, Borská 19, 320 22 Plzeň, kpufo@atlas.cz - na telefon 019/274356 nebo 0603/702287 - p. Šafařík.

Z METEOROLOGICKÉHO ZÁZNAMNÍKU(ze záznamů pan Jana Kafky z let 1987-1997)

Počasí bývá častým tématem našich rozhovorů. Někdy nám je pomáhá i nastartovat. Nezajímavé téma to ovšem není. Tak např. ze záznamníku o počasí, který si vede pan Jan Kafka již 10 let, se dovíme, že např. v roce 1994 bylo v tomto období nejvíce tropických dní, kdy teplota stoupla na +30 stupňů celsia a více - 23. V roce 1987 pak pouze 1. V roce 1989, 16.srpna naměřil teploměr na slunci +45 stupňů celsia. V roce 1994 od 20.července od 1.srpna bylo +36 stupňů celsia. V roce 1997 byli třicetistupňová vedra již 16.-17.května. Dost časté jsou průtrže mračen, někdy i s kroupami - např. 28.5. a 8.7.1988, 1.6., 1.7., 20. a 21.8. 1990. Sedm průtrží přinesl i rok 1996. Dnům, kdy teplota po celý den nevystoupí nad 0 stupňů celsia se říká ledové. V roce 1996 jich bylo naměřeno 57 !!!, zatímco v roce 1987 jen sedm. Prvního sněhu jsme se dočkali 17.října v roce 1994. Nejdéle ležel sníh (v Jetřichovicích) v loňském roce - 101! Nejméně pak v roce 1992 - 22. V roce 1993 bylo 6.-7.ledna silné náledí, které úplně vyřadilo dopravu. 28.ledna 1994 byla vichřice a bouřka a 17.března sněhové metelice, kdy během pěti minut napadlo 10 cm sněhu. V roce 1990 byla 17.listopadu dvouminutová větrná smršť.