Svátek

Svátek má Věroslav

Aktuální počasí

Počasí dnes:

27. 7. 2017

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo slabý déšť. Denní teploty 17 až 21°C. Noční teploty 14 až 10°C.

Přehrát/Zastavit Další

Kalendář

Aktuální teplota

27.7.2017 02:25

Aktuální teplota:

15,4 °C

Vlhkost:

87,2 %

Rosný bod:

13,3 °C

Náplánujte si výlet

Obsah

Stránka

  • 1

Kroniky

V příloze naleznete kroniku obcí Jetřichovicka a kroniku Vysoké lípy.

16. 6. 2016 Zobrazit více

Pro milovníky krás Jetřichovicka a okolí

V odkazu naleznete velmi podrobné informace z Jetřichovicka a přilehlého okolí.

18. 3. 2015 Zobrazit více

Stránka

  • 1

Dlouhé mlčení

Likvidace panství Berků přinesla jen krátkodobý prospěch Vartenberkům. Králi Jiřímu byla slabou náplastí na nezdar jednání jeho rádce Mariniho o protitureckou koalici s vyloučením papeže. Střetnutí s ním musel očekávat pro neproveditelnost své korunovační přísahy, jíž se papeži zavázal k jednotnosti s církví, zvláště když se vnitřní náboženské poměry stále přiostřovaly. A když vstoupil na scénu dalším muž přímočaré důslednosti, jaká bývá znakem lidí přísně zásadových nebo myšlenkově nepružných, papež Pavel II., octl se český stát přes pokoj vykoupený od saských sousedů po roce 1466 v smrtelném nebezpečí. Odpadají Lužice a větší díl Slezska, je ztracena převážná část Moravy a v Čechách se schyluje k boji s jednotou katolických pánů. I když k rozhodnému střetnutí s uherským králem Matyášem nedošlo, přesto všechny země nesmírně trpěly pustošivou válkou. Král Jiří se v Čechách (a v části Moravy, kde měl podobného protivníka Hynka z Bítova na Cornštejně, jako v Čechách Albrechta Berku) sice udržel,leč nemohl nepoznat, že sen o založení panovnického rodu mizí v nenávratnu. Proto přes lákavé nabídky Matyášovy setrval při ujednání, že jeho nástupcem se stane polský Vladislav Jagellonský, a tak zachránil jednotu českého státu.

A znovu vzplály boje mezi Vartenberky a Šestiměstím. Roku 1467 bylo popleněno Kamenicko při výpravě Lužičanů proti sesazenému fojtovi Benešovi Kolovratovi a Cardovi Úštěckému. Česká šlechta oplácí roku 1468 vpádem a pleněním území východně od Nisy v Poříčí, ale o kořist účastníci přišli. Lužické síly zajaly poblíž Tolštejna vyzvědače a donutily ho dát českému vojsku znamení, že cesta je bezpečná. Pak bezstarostné oddíly pobily a kořist jim odňaly. Padl tu i bojovný člen rodiny Luticů a namále měl i další vartenberský man, Kryštof Hermsdorf. Rok nato obléhali Žitavští Tolštejn a byli na nejlepší cestě se ho zmocnit, když se náhle objevily před Žitavou sbory králova syna Hynka a připravily slabým žitavským silám u městského mlýna krutou porážku, aniž jim mohli oblehatelé přispět na pomoc. Přesto již v únoru roku 1470 je Tolštejn v moci Žitavských, avšak byl Vartenberkům vrácen, když dali v Budyšíně záruku klidného chování. Za těchto bojů vzala za své jedlovská sklárna poblíže železniční stanice i se vsí Glasendorf. O doubické sklárně se zmínka neděje, ale sotva ušla svému osudu. Ve svém živlu se ocitl Velfl z Varnsdorfu, byl povýšen králem na hejtmana kladského a v této roli pracoval polem ve Slezsku - zavládly krutější poměry, než které král Jiří na začátku své vlády napravoval. Škoda, že Albrecht Berka nenašel lepší poměr k svému králi v době jeho tísně, byl by ušetřil jemu i sobě mnoho trpkostí.

Papežský legát trval neústupně na vrácení Tolštejnska Berkům, a když Kryštof a Zikmund Vartenberkové odmítli, že prý je právem zdědili po otci (Jan umřel už v roce dobytí Tolštejna v 1464), byl uvalen na kraj interdikt (zákaz bohoslužeb) a pokračovalo se v něm důsledně i za saského panství. Byl sice několikrát sistován (pozastaven, naposledy roku 1512), leč zrušen, zdá se, nebyl. Albrecht Berka se pak ucházel aspoň o místo hejtmana na Tolštejně, když saský kurfiřt rovněž neposlechl výzvy legáta a panství nevracel původnímu majiteli. Marně sliboval Albrecht v žádosti, že povznese hospodářství využitím jemu známých ložisek, z nichž částečně již dříve asi těžil.

Draví Vartenberkové nebyli totiž dobrými hospodáři a jejich panství na Tolštejně nepřetrvalo dlouho po smrti krále Jiřího (1471). Zadlužili se nákladnými stavbami a cestováním (Kryštof putoval do Říma a do Španěl) - a zase sehrály roli groše saských vévodů. Přes úmluvy s Jiřím Poděbradským mělo Tolštejnsko sledovat osud Honštejnska a Vildštejnska a stát se součástí Saska. Sněm však a král Vladislav tuto koupi neuznali a saský hejtman Rechenberg tu měl nepříjemnou pozici. Od roku 1485 se tu koupí usazuje rod saských Schleinitzů a saský kurfiřt obnovuje vlastně někdejší panství Albrechtovo tím, že jim uděluje i Honštejnsko. Avšak noví páni byli přijati do české šlechty a přeorientovali se na Prahu. Tyto dalekosáhlé změny po půlstoletí zbrojného nebezpečí z Čech ještě prohloubily odcizování Lužice. Přesto ještě přes sto let setrvala při české koruně, až roku 1635 byla nenávratně ztracena.

Vartenberkové odcházejí i z Děčína, panství koupí roku 1511 Mikuláš Trčka z Lípy, ale nelíbí se mu v našich končinách pro loupežení na cestách a mnoho Němců, proto po čtyřech letech prodává rozsáhlé panství mocnému rodu saských Salhausenů. Tak je i tu brána vnikání němectví do Čech otevřena dokořán, zvláště po vystoupení Martina Luthera (1517). Utrakvisté spěli neodvratně k zániku a Lutherovým prohlášením sympatií pro Husa se usnadnilo pronikání německého luteránství do Čech.

Přehledně uveďme další vývoj severní části našeho kraje. Schleinitzové jdou tu ve šlépějích Albrechta Berky, dolují u Šluknova měď, mezi Brtníky a Sněžnou zinek a olovo. Jiří u starých štol v Křížovém vrchu založí hornické městečko Jiřetí pod Jedlovou v očekávání hojného zisku stříbra. Ale dolování není výnosné, Schleinitzové se zadlužují a po roce 1580 odprodávají po částech svou zemičku, jejímž základem byl Šluknovský výběžek, až konečně mizejí. Roku 1607 se tu zakupuje mocný Radslav ze Vchynic a Tetova (Kinský), a když získal roku 1614 od Salhausenů i Benešov nad Ploučnicí a od Vartenberků Kamenici (v Děčíně se drží Bünauové), zdá se, že se obnovuje panství pana Hynka Berky. Avšak roku 1634 je Radslavův dědic Vilém v Chebu s Albrechtem z Valdštejna zavražděn a rozsáhlý nový majetek je rozdán a rozprodán. Na sever od Křínice vidíme dvě větve Mansfeldů. Benešov jako díl Teplic dostává říšský maršál Aldringen. Horlivý katolík Jan Oktavián Kinský dostal od císaře zmenšené panství kamenické, k němuž znovu připojeny Nassendorf a Hely (což je asi název vznikajícího nového Kyjova). Křínice se stává opět na dlouhou dobu hranicí panství. O hrádky se nikdo nestará a užívají jich leda nekalé živly.

Na severu je Šluknov oddělen od Rumburka, pak se dělí a zase sjednocují panství Šluknov a Lipová. Rody přicházejí a odcházejí, zanechávajíce na sebe různé památky: Liechtensteinové rumburskou Loretu, Slavatové vzpomínku na nejmírnější selskou rebelii, krutě potlačenou císařskou komisí roku 1680. Poslední Vartenberk Ota Jindřich hyne roku 1625 rukou selskou na nevýznamném Červeném dvoře v Markvarticích pro útisk především náboženský.

V Lipové se na delší dobu usazují Salmové a jeden z nich, František, si v letech 1770-1774 postavil v blízkosti severních hrádků lovecký zámeček. Nazval jej Šternberk podle dívčího jména své manželky. Tato blízkost a současně špatná znalost tvrzí asi způsobily, že se leckde čte a drží domněnka, že toto letní sídlo bylo postaveno na místě a z trosek staršího hradu. Ač se nezachovaly stavební plány a dokumenty, víme, že se z hrádků našeho typu stavět nedalo. Ale i lesní mapy z let 1736-1737 vyvracejí onu domněnku, protože městiště Šternberka je na nich volné, ačkoliv stejné mapy velmi dobře zaznamenaly stopy Brtnického a Vlčího hrádku.

Tak se připravuje aspoň nová připomínka obou berkovských hrádků. Zakletí je však nezbavil žádný pohádkový princ, nýbrž prostý lesní inženýr František Fuss, jenž vstoupil do služeb Salmů 350 let po zkáze těchto hrádků. Přišel roku 1792 a hned roku 1793 vydává milé cestopisné dílko. Cestoval z Prahy přes Tursko do Velvar dostavníkem, pak do Litoměřic. Tam se rozhodoval, zda má cestovat po vodě, jel však raději povozem Čtrnáctihořím do Děčína. Tu již volbu neměl, ale nelitoval toho pro krásu krajiny, pokračoval lodí do Žandavy (Bad Schandau) a odtud povozem do Šluknovského výběžku.

Jakmile se na svém působišti dozvěděl o hrádcích, umínil si je prozkoumat. Poněvadž Brtnický hrádek byl tehdy špatně přístupný, prozkoumal hrádek Vlčí a celkem dobře jej popsal. Usoudil však pro zdánlivě malé rozměry (a také proto, že nepátral v kulturní vrstvě, tehdy lehce přístupné), že byl útočištěm jednotlivci ve válečných dobách. Nicméně nazval na mapě z roku 1805 část příslušného polesí Pustým zámkem. Půdorys zakreslil již nesprávně, ale naznačil v něm obličej, asi si všiml vyrytého obličeje na západní straně vytesaného čtyřhranu. Tak je vlastně Fuss prvním zpravodajem a iniciátorem v pátrání po minulosti hrádků. Správně též pochopil, že zpráva o těchto dvou zbytcích přiměla topografa J.Schallera, aby sem umístil Horní Karlštejn "s horským zámkem" a Dolní Karlštejn, zatímco oba Karlštejny jsou, jak Fuss podle Müllera nebo Erbera domníval na panství Kamenice.

Byl návštěvou hrádku zklamán, ježto nic nevypátral. Jeho knížka je však zajímavá i jinak, neboť si všímá mnoha věcí: života obyvatel, jejich poměru k vrchnosti, jež v nedělní odpoledne byla přístupnější k prostým lidem. Romanticky už autor líčí dojmy po západu slunce na vrcholu Vlčí hory a dumá v duchu doby o životě na vzdálených hvězdách, kam se snad uchylují duše po smrti.

Toto dílko staré dnes téměř dvě století ukázalo po dlouhé době na naše pamětníky slavných i osudných dob. Inspirovalo asi F.A.Hebra a další badatele - žel, ani dnes o těchto místech nepodáváme naprosto zaručené zprávy, nýbrž jsme v předcházejících kapitolách rozvinuli soubor rozumných, o nutné souvislosti opřených domněnek.

Těm konečně odpovídá i skutečnost, že se na Děčínsku vyskytují ještě další tajemné hrady, avšak žádný z nich, třeba stojí v neurbární krajině obdobného rázu, nemá charakteristické vlastnosti našich tesaných opevnění. Připomeňme jenom turisticky velice vděčný Lidenschloss poblíže Bělé (Děčín X), kde tápeme v nejistotách od útočištného hradiště malé srbské skupiny (zda ji tvořili lidé od Sornzigu /kraj Oschatz mezi Lipskem a Míšní/, kde je dodnes poustka či pomístní jméno Lide ? Sornzig jest ještě roku 1625 označován jako "villa sclavica" /slovanská ves/) přes manský hrad Vartenberků k loveckému přístřeší z doby Bünauů.