Svátek

Svátek má Věroslav

Aktuální počasí

Počasí dnes:

27. 7. 2017

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo slabý déšť. Denní teploty 17 až 21°C. Noční teploty 14 až 10°C.

Přehrát/Zastavit Další

Kalendář

Aktuální teplota

27.7.2017 02:25

Aktuální teplota:

15,4 °C

Vlhkost:

87,2 %

Rosný bod:

13,3 °C

Náplánujte si výlet

Obsah

Stránka

  • 1

Kroniky

V příloze naleznete kroniku obcí Jetřichovicka a kroniku Vysoké lípy.

16. 6. 2016 Zobrazit více

Pro milovníky krás Jetřichovicka a okolí

V odkazu naleznete velmi podrobné informace z Jetřichovicka a přilehlého okolí.

18. 3. 2015 Zobrazit více

Stránka

  • 1



O filmech, co se natáčely v Jetřichovicích či jeho okolí

V hlavní roli Jetřichovice, Vysoká Lípa, Rynartice, Všemily a okolí (převzato z České silnice)

Saša Rašilov jako oficiál Tříška.

Poprvé si zdejší příroda "zahrála" v roce 1949 ve filmu režiséra Josefa Macha "Rodinné trampoty oficiála Tříšky". Starší generace si jistě pamatuje na představitele hlavní role Sašu Rašilova i jeho partnery Jarmilu Kurandovou, Rudolfa Hrušinského, paní Kreuzmanovou, Karla Effu a další. Film byl motivován snahou přispět k osídlování pohraničí, které bylo po odsunu Němců místy téměř vylidněno. Možná měl být i jakousi výzvou, aby města pomáhala vesnici. Oficiál Tříška je referentem bytového úřadu v Praze. Je zavalen nekonečnou administrativou a neodbytnými návštěvami žadatelů o byt. Veškerá jeho činnost ho nesmírně rozčiluje, vyčerpává a tak se rozhodne s celou rodinou odjet na venkov, kde se mu tak zalíbí, že tam zůstanou. Některé scény, zejména okouzlující příroda, jsou natáčeny v okolí Jetřichovic (znalci poznají stráň u "křížku" nad koupalištěm odkud rodina Tříškových jede starým obrněným pásovým vozem, či záběry na Jetřichovice, kde byli ubytováni...).

Dalším filmem, pro jehož některé přírodní scény bylo vyhledáno romantické okolí Jetřichovic, byla v roce 1951 natáčená "Pyšná princezna." Bořivoj Zeman jí připravoval dlouho jako adaptaci pohádky Boženy Němcové "Potrestaná pýcha". Film dostal na MFF v Karlových Varech cenu za film pro děti a stal se naším divácky nejúspěšnějším filmem všech dob. Natáčelo se mj. u České silnice, kde byl postaven vlastně poslední milíř na dřevěné uhlí. Jak bývá zvykem, kompars byl sestavován z místních. V houfu povykujících a radujících se dětí skotačil i dnešní důchodce z České Kamenice, pan Bedřich Páša. Vzpomíná jak je "na place", tj. uprostřed lesa, před filmováním líčili a oblékali do různých dobových kostýmů, jak o přestávkách dostávaly svačiny a jak celé to prostředí, často se opakující scény, filmařská technika, ruch a pokřiky režiséra a jeho pomocníků byly vzrušující. S úsměvem vypráví o promítání filmu v kině v České Kamenici. S napětím sledoval souvislý děj filmu zvědavý, zda se vůbec pozná. Když se na plátně objevil, maminka, která tam seděla s ním na celé kino zvolala: "Hele, tam je náš Béďa!"

První prozaická práce jednoho z prvních chalupářů v Rynarticích, režiséra Jiřího Hanibala, byla novela "Když pláče les". V roce 1975 ji vydalo nakladatelství Čs. Spisovatel. Novela je o tom, jak její hlavní postava, lesní dělník Franta, poznává, že hlavní věcí mezi lidmi zůstane vždy vzájemné porozumění a otevřené srdce, ve všedních i výjimečných situacích. Autor vzpomíná, jak před napsáním této knihy chodil se Štefanem Mochlárem nějaký čas po lese, aby se seznámil s prací lesníků a dřevorubců. Když se pak v roce 1983 rozhodl natočit podle této novely film "Láska s vůní pryskyřice", vybral si pro něj okolí Jetřichovic. Napsal nám o tom: "Tato krajina je mi blízká a mám pocit, že jí důvěrně znám. Nejsem sám, kdo k ní z filmařů přilnul. Občas sem zajede kameraman Josef Vaniš i kostýmní návrhářka Marta Kaplerová. Hlavní roli ve filmu hrál Vlado Müller, otec zpěváka Richarda Müllera. Jeho partnerkou byla Věra Galatíková a Mahulena Bočanová. Dále hrála ve filmu celá řada známých herců: Petr Kostka, Marek Vašut, Václav Sloup, Ilja Racek, Jan Skopeček, Láďa Frej, Libuše Geprtová. Samozřejmě, že si ve filmu jako kompars zahráli i jetřichovičtí občané, pro které to bylo jistě příjemným vytržením z šedi všedních dnů. Celý štáb byl ubytován v nynějším hotelu Bellevue a všichni tam byli náramně spokojeni. Vedoucím byl tehdy pan Němeček. Jeho paní byla menší, trochu při těle. Občas si na svou váhu postěžovala a Vlado Müller, milovník dobrého vína, jídla, zpěvu a žen, jí dokázal potěšit, když řekl svou krásnou slovenštinou: "Nič si z toho nierobte paní Němečková. Viete, čo sa u nás vraví ? Aj veľká riť vie očariť." To bylo pro milou paní pohlazení po duši. Od té doby dostával Vlado větší či alespoň lepší porce masa. Škoda, že i tento báječný člověk tak brzy uzavřel účty svého života."

"Film "Útěk s Cézarem"", pokračuje pan režisér ve vyprávění "jsem natočil podle svého vlastního scénáře o 6 let později - v roce 1989. Osou filmu je sžívání malého chlapce s mladou ženou, kterou si přivedl jeho otec, a kterou dlouho odmítá přijmout jako svou novou matku. Rodící se vztah je silně ovlivňován ženinou antipatií k chlapcovu milovanému psu Cézarovi. Chtěl jsem vytvořit jakýsi "pandán" ke svému staršímu filmu "Dědeček, Kylián a já" z roku 1966, za kterého jsem dostal na festivalu v Benátkách Zlatého lva. S odstupem času musím říci, že se mi nepodařilo ve filmu vše tak, jak jsem chtěl. Ukázalo se totiž, co znamená silná herecká osobnost, kterou byl v Dědečkovi Rudolf Deyl ml. Nicméně si myslím, že se mi podařilo v tomto filmu využít ještě lépe jetřichovickou krajinu. Figuruje v něm mj. i chalupa pana Wágnera v Rynarticích, která si jako jedna z mála zachovala původní nenarušený vzhled. Kameramanem filmu byl Jiří Macák, představitelem hlavní role byl Matouš Soukenka, jehož tatínkem - lesníkem byl Zdeněk Žák. Také tento film vznikal za spolupráce místních obyvatel, z nichž někteří se objevili i na filmovém plátně. Film se odehrává částečně v zimě. Ten rok však zde nebyl sníh a tak jsme museli za ním dojíždět denně až do Josefova Dolu v Krkonoších. Od natáčení obou filmů uběhlo již hodně vody, ale já na natáčení v Jetřichovicích moc rád vzpomínám.

Za kým se asi dobývá Ilja Racek ?

Dále to byla detektivka "Vražedné pochybnosti" z roku 1978. V lese, blízko hotelu Vyhlídka, je nalezena zabitá desetiletá dívenka. Hlavním podezřelým se stává duševně nevyrovnaný Milan Pešek, který je na útěku před přehnanou péčí starostlivého bratra Josefa, jemuž je od malička vštěpována představa, že sourozenci mají držet pohromadě. Případ brutální vraždy vyšetřuje kapitán Koloušek. Bratrovi se snaží pomoci Josef a pátrá na vlastní pěst. Dobře Milana zná a ví, že není ani blázen, ani nebezpečný. Kdo je tedy vrah ? Napínavé kriminální drama natočil v roce 1978 podle scénáře Miloše Makovce a Pavla Hajného režisér Ivo Toman. Hlavní roli psychicky nevyrovnaného muže ztělesnil Miroslav Macháček, roli kriminalisty Josef Vinklář, dále hráli Slávka Budínová a Ilja Racek. Ve filmu se opakuje pravidelně scéna (odehrávající se v zatáčce pod skalou "U louže" mezi Všemily a Jetřichovicemi), ve které čeká místní myslivec na poštovní doručovatelku, která tudy jezdí kolem. V jedné scéně jí ukazuje nádherného hřiba, kterého měl najít v lese. Houbu ovšem před natáčením filmaři sháněli po okolních chatách u zdejších houbařů, přičemž dlouho nemohli žádnou najít. Tuto příhodu nám vyprávěla paní Maršálová.

 

Vyprávění pana režiséra Jiřího Hanibala (z roku 1992) (převzato z České silnice)

To, že jsem natočil v Jetřichovicích dva filmy, není samozřejmě náhoda. Od roku 1963 má totiž v Rynarticích chalupu, takže budu pomalu nejstarším usedlíkem. Když se tak člověk ohlédne zpátky, nestačí se divit, jakými proměnami - a to k lepšímu - ta osada prošla. Než o tom jsem psát nechtěl, vrátím se k tomu filmování. Znalost krajiny člověku při naší práci samozřejmě pomáhá - nejen krajiny, hlavně lidí.

Nechce se ani věřit, že to bylo už v roce 1983, co jsme přijeli do Jetřichovic natáčet "Lásku s vůní pryskyřice" Procházím v duchu znovu ta místa, kde jsme pracovali: od Rynartické chaloupky pana Knoblocha, přes všemilskou kapličku až k té ohradě nad Jetřichovicemi, kde měl Marek Vašut krotit divokého koně. Bylo tehdy úmorné vedro. Nejen lidem, ale i tomu dobráckému koníkovi, kterého mi přivedli "na plac" místo divokého oře. Stál v horku se svěšenou hlavou, odháněl mouchy a vypadalo to spíš tak, že by měl krotit kůň Vašuta než Vašut koně. Marek se snažil, trhal uzdou, my kolem pokřikovali, dráždili koně, ale ten se k ničemu neměl. Až když mu nakonec dali pod sedlo jakési skobky či co, nervózně začal přešlapovat, pak se rázně postavil na zadní, Marek se neudržel a svalil se do trávy. To bylo to, co jsme potřebovali. Scéna byla zachráněna. Byl nejvyšší čas, už se mě pomalu začalo zmocňovat zoufalství...

To při natáčení "Útěku s Cézarem" byla situace právě opačná. Musím nejdříve prozradit, že Matouš Soukenka, představitel hlavního hrdiny, byl chlapec poněkud bázlivý. A tak jsme mu pro scénu, kdy má spadnou z koně, dali důkladný výcvik, aby se přestal bát zvířat. A hlavně jsme za něj opatřili dubla - výborného dětského jezdce, který měl za něj samotný pád předvést. Tuto scénu jsme si z pochopitelných důvodů nechali až nakonec natáčení. Hned ráno, jak přivedli koně, jsme vysadili Matouše do sedla, aby si zvykl. Bylo jaro a vedle cesty se začínala zelenat čerstvá travička. Který kůň by tomu odolal ?! A tak náhle - Hup přes příkop! - a Matouš ? Hup na zem! Začalo mi být jasné, že tohle natáčení nebude jednoduché a rozhodl jsem se nahradit Matouše v co největším množství záběrů. Přivedli jsme koně s dublem na louku ve Všemilech. "Tak ukaž co umíš!" řekl jsem chlapci. Ten se vyhoupl pyšně do sedla. "Mám to pustit ?" zeptal se kameraman. "Pro jistotu," přikývl jsem. V tu chvíli mě zřejmě osvítil duch svatý! Kluk jel skvěle, přešel z klusu do cvalu a tu koník z jakési bujné radosti vyhodil zadkem a dubl se - stejně jako Matouš - snesl k zemi. Byl to nádherný pád a bylo mi jasné, že po druhé nic takového už nenatočíme. Pohlédl jsem ke kameře, odkud se na mě spokojeně usmíval švenkr (=kameraman). "A je to v kufru!" Bylo to.

Přiznám se, že natáčení se zvířaty nemám rád. Asi chápete proč! Ale přesto se mi vždycky nějaké do scénáře připlete...

 

Rodinné trampoty oficiála Tříšky

Výroba

Rok výroby

Délka

Barva

Typ filmu

Premiéra

ČR

1949

98 min

černobílý

komedie

1.12.1949

Režie Josef Mach
Hrají Saša Rašilov [I.] .... Tříška, Jarmila Kurandová .... Tříšková, Ludmila Vostrčilová .... Božka, Rudolf Hrušínský [II.] .... Odon, Alena Kreuzmannová .... Slávka, Antonín Šůra .... Jirka, Stanislav Fišer .... Jůlinek, Felix le Breux .... Veleba, Robert Vrchota .... Vrána, J. O. Martin .... předseda MNV, Karel Effa .... sedlák, Josef Kotapiš, František Marek, Viktor Očásek, Jan W. Speerger, Josef Šulc, Richard Záhorský, Josef Kemr
Scénář Ivan Osvald
Kamera Jan Roth
Střih Josef Dobřichovský
Hudba Julius Kalaš
Zvuk Josef Vlček
Vedoucí výroby Jaroslav Niklas
Výrobce Československý státní film

Poznámka Postava oficiála Tříšky se umístila v anketě "Hrdina filmového úsměvu tisíciletí" na 62.-70.místě.
 

Pyšná princezna

Pohádka všech českých pohádek.

Výroba

Rok výroby

Délka

Barva

Typ filmu

Premiéra

ČSR

1952

94min (87min TV)

černobílý

pohádka

IX.1952

Princezna Krasomila a král Miroslav. Princezna Krasomila a zpívající květina.

Režie Bořivoj Zeman

Hrají Alena Vránová .... princezna Krasomila, Vladimír Ráž .... král Miroslav, Stanislav Neumann .... starý král, Mária Sýkorová .... Krasomilina chůva, Jaroslav Seník .... Jakub - ministr Miroslava, Miloš Kopecký .... kancléř, Oldřich Dědek .... ceremoniář, Karel Effa .... strážce pokladu, Gustav Heverle .... Vítek, Josef Hlinomaz .... výběrčí daní, Luděk Mandaus .... hlásný u Miroslava, Bohuslav Čáp .... švec, Otomar Korbelář .... hospodář, Jarmila Kurandová .... hospodyně, Jana Werichová .... Madlenka, Vladimír Bejval .... Ivánek, František Hanus .... uhlíř, Nita Romanečová .... uhlířova žena, Terezie Brzková .... mlynářka, František Kovářík .... mlynář, Branko Koreň .... mleč, Miloš Nesvadba .... princ ze Země zacházejícího slunce

Námět Božena Němcová .... pohádka Potrestaná pýcha, Henryk Bloch .... podle pohádky B. Němcové, Oldřich Kautský .... podle pohádky B. Němcové
Scénář
Bořivoj Zeman, Henryk Bloch, Oldřich Kautský
Kamera Jan Roth

Střih J. Dobřichovský
Hudba Dalibor C. Vačkář, František Hrubín .... texty písní
Zvuk Milan Novotný
Architekt Jan Pacák
Kostýmy Jan Kropáček
Vedoucí výroby Jan Sinnreich
Výrobce Československý státní film Praha

Poznámka Alena Vránová (* 1932) se v době prvního uvedení filmu v kinech jmenovala ještě Alena Kohoutová. Zatím nepřekonaný (a nepřekonatelný) snímek z hlediska návštěvnosti v českých a slovenských kinech. Celkem přilákala pohádka do kin rekordních 8 222 695 diváků !!!

Útěk s Cézarem

Táta, máma, kluk a pes. Jak se hledali, až se našli.

Výroba

Rok výroby

Délka

Barva

Typ filmu

Premiéra

ČSR

1989

82min

barevný

dětský

VI. 1990

Režie Jiří Hanibal
Hrají Matouš Soukenka....Radek, Zdeněk Žák....Knap, Zuzana Schulzová....Lenka, Jiří Samek....děda, Anna Ferencová....babička, Adriana Demartini....Míla, Jakub Zdeněk .... Honza, Gabriela Wilhelmová .... Mojžíšová, Karel Koloušek .... Šmejkal, Bára Srncová .... Máňa, Ladislav Potměšil, Jaroslava Brousková, Vanda Švarcová
Námět Jiří Hanibal
Scénář Jiří Hanibal
Kamera Jiří Macák
Střih Josef Valušiak
Hudba Jiří Bažant
Zvuk Jiří Hora
Architekt Jaromír Švarc
Kostýmy Marta Kaplerová
Vedoucí výroby Petr Čapek
Výrobce Filmové studio Barrandov
Poznámka Pracovní název - Jdu hledat Labe.